Menu
ZUŠ J. Slavíka, Hořovice

Historie školy

Na základě nového zákona o jednotném zušškolství (1948) byly po republice zřizovány ve velkém počtu Městské hudební ústavy, které přecházely vzniku dnešních základních uměleckých škol. Městský hudební ústav v Hořovicích vznikl 1. září 1949  a obýval areál hořovického zámku a z části budovu hořovického gymnázia. Bylo to první samostatné školské zařízení, v jehož čele stanul Jaroslav Hübner (1949 - 1950). Hudbě se zde vzdělávalo 161 žáků ve hře na klávesové, smyčcové a dechové nástroje. Nový školní rok byl již zahájen v budově bývalého františkánského kláštera na náměstí v Hořovicích, kam  byl ústav přemístěn, a ve které škola sídlí dodnes. 

Klášterní budova byla založena v roce 1674 Bernardem Ignácem z Martinitz (1603 - 1685), nejvyšším pražským purkrabím, královským místodržícím a nositelem Řádu zlatého rouna. Objekt, který je nyní v majetku Nadace KONVENT PAX, je od 3. května 1958 zanesen v seznamu českých kulturních památek.

Rok 1951 přinesl další významný pokrok ve vývoji československého hudebního školství, z městských hudebních ústavů se staly Hudební školy s jednotnými učebními osnovami a pevným organizačním řádem. Roku 1961 došlo k přejmenování na Lidovou školou umění a později v roce 1990 na Základní uměleckou školu, která od počátku nese svém názvu jméno českého skladatele a slavného houslisty Josefa Slavíka, nazývaného „ český Paganini “. 

Řízení školy bylo svěřeno Viktoru Kristiánovi (1950 - 1954), Vojtěchu Hrubému (1954 - 1962), Josefu Vyskočilovi (1962 - 1963), Františku Procházkovi (1963 - 1993), Mgr. Josefu Svejkovskému (1993 - 2000), Mgr. Janu Jůnovi (2000 - 2012) a nyní BcA. Jakubovi Albrechtovi (2012).

Při škole působil hudební spolek Slavík, významné Slavíkovo kvarteto (1956 - 1961), Slavíkův komorní orchestr (1984 - 1993), Kruh přátel hudby (1969 - 1993). Škola pořádala koncertní cykly Slavíkovo hudební léto a Slavíkovy Hořovice (1957 - 1993).

V současné době se organizuje vyučování v hudebním, tanečním a výtvarném oboru s celkovou maximální kapacitou 230 žáků, která se v posledních letech stabilní, a to v maximálním možném počtu. Kromě hlavní budovy v Hořovicích má škola jedinou pobočku v Královském komorním městě Žebráku, více pod odkazem pobočka Žebrák.

Josef Slavík (26. 3. 1806 – 30. 5. 1833)Josef Slavík

Vynikající houslový virtuóz Josef Slavík se narodil jako prvorozený syn v rodině učitele Antonína Slavíka. Otec sám byl aktivní hudebník a tak malého Josefa vedl k houslím od útlého dětského věku. 

Neskutečný talent v podobě mladého houslisty slyšeli posluchači také za hranicemi tehdejšího Rakouska Uherska a obdivovalo jej mnoho evropských měst. Cesta Slavíkova na výsluní koncertních pódií začala v raném dětství, kdy zastával funkci primária houslí v kvartetu hraběte Rudolfa z Vrbny v Hořovicích, kam se jeho rodina v březnu roku 1815 přestěhovala. Hrabě rozpoznal velký talent a poslal jej na studia do Prahy k řediteli konzervatoře Daviši Weberovi. Po absolutoriu zastává místo v orchestřišti Stavovského divadla a v roce 1825 odchází do Vídně, kde přijímá místo v císařské kapele. V téže době chystá Slavíkův konkurent Paganini sérii koncertů v habsburské metropoli. Nic netušícímu mistrovi zahrál český houslista i jeho Zvonkové rondo, které si zapamatoval po jednom poslechu. Vypráví se, že Paganini tehdy k českému mistrovi pronesl: „Vy jste ďábel, svět se třese, když hrajete“.

Slavík posléze odchází do Paříže, kde se nedokázal prosadit proti pletichám tamních hudebních kruhů a opět se vrací do Vídně, kde plánuje turné, jehož osou by měla být Pešť (dnešní Budapešť) a další města. Slavíkovi dala příroda ohromné nadání, bohužel však křehké zdraví. Přechozená chřipka Slavíka oslabuje natolik, že v Pešti ve svých 27 let umírá. Až po sto letech byly jeho ostatky převezeny do vlasti a uloženy na vyšehradském hřbitově.

Josef Slavík byl činný také jako skladatel, přičemž jeho dílo směřovalo k vytvoření virtuózních skladeb pro housle, z nichž nejznámější je houslový koncert složený a předvedený při absolventském koncertě na Pražské konzervatoři, a 2. koncert a moll. 

Je velká škoda, že tak schopní a nadaní umělci předčasně ze života odcházejí. Bůh ví, kdo by byl historicky v celosvětovém měřítku největší osobností houslové hry. 

Partneři