17.08.2013 16:37

FEMME FATALE

Umění naše leskem padajících meteorů, věčnost mu není dána. Spokojme se tedy z okamžiky našeho poslání a buďme vděčni osudu, dovolí –li nám, alespoň na čas, býti tím, čím toužíme.

     Příběh života české femme fatale světové operní scény Emy Destinnové ( 26.2. 1878 Praha – 28.1.1930 České Budějovice ) je vzrušující tragédií ženy, která přesto, že byla v umění obklopena nadšením a zbožňováním, zůstala v soukromí takřka sama. Žádná jiná umělkyně si však nedobyla v cizině ani zdaleka tak velké slávy. Při všech svých zahraničních úspěších zůstávala Češkou a vlastenkou. Každé léto se vracela do Čech na prázdniny, které trávila zprvu na zámcích Ouhrov u Golčova Jeníkova, Soutice, Trnová, Domousnice, Kaiserštejnský palác na Malé Straně, až zakoupila Stráž nad Nežárkou. Na začátku 20. století si oblíbila městečko a Lázně Lochovice. Zde odpočívala i v srpnu roku 1901 po svém debutu v roli Senty v Bludném Holanďanovi na pětadvacátém Wagnerově festivalu v Bayreuthu, kde podala „ výkon nepřemožitelný a zjednala si jím světové postavení “.

      První lochovické zámecké nokturno Femme fatale ke 135. výročí nejslavnější české pěvkyně se uskutečnilo v pátek  9. srpna 2013 v hlavním sále Zámku Lochovice. V akusticky impozantním prostoru opředeném tajemnými pověstmi zaznělo v podání Květuše Ernestové třináct dramatických árií tragických postav z repertoáru ED. Carmen ( Bizet, Carmen ), Dalila ( Saint-Saëns, Samson a Dalila), Aida ( Verdi, Aida), Leonora (Verdi, Trubadůr), Amélie (Verdi, Maškarní ples), Čo-čo-san ( Puccini, Madam Butterfly), Madelaina Coigny (Giordano, Andrea Chenier), Manon ( Puccini, Manon Lescaut), Floria Tosca ( Puccini, Tosca), Gioconda ( Ponchielli, La Gioconda), Liu ( Puccini, Turandot) a v samém závěru z terasy zámku modlidba Libuše Bohové věční tamo nad oblaky ( Smetana, Libuše). Osobnost fenomenálního pěveckého partnera ED Enrica Carusa byla připomenuta žertem – Cardillovou canzonettou Core ´ngrato a jako přídavek byla provedena Romance Škoda těch krvavých růží, skladatelský pokus ED na slova Adolfa Weniga. V mluvených rolích se představili Klára Slavíková jako Ema Destinnová žena, Veronika Slavíková jako Marie Martínková, Destinnové společnice a sekretářka, a Tereza Vokáčová a Libor Knížek, všichni studující Studium pro dospělé na Základní umělecké škole Josefa Slavíka Hořovice v klavírní a pěvecké třídě Květuše Ernestové, která na základě historických pramenů a dobových kritik a korespondence a básní ED vytvořila scénář svého již 27. nokturna. Ke klavíru zasedl v roli klavíristy a dirigenta Metropolitní Opery Gennara Papiho, korepetitora ED v dobách americké slávy, varhaník malostranského svatomikulášského chrámu Přemysl Kšica.

Noty obracel Jan Kšica, oba synové nejvyššího katedrálního varhaníka Katedrály sv. Víta na Pražském Hradě Josefa Kšicy.

        Účinkující byli velmi potěšeni podporou nejvýznamnějšího současného destinnisty Dr. Miloslava Pospíšila, autora monografií ED – Veliké srdce a ED – Pěvecká legenda, přítomností hudebního teoretika doc. Mgr. Tomáše Kuhna Ph.D. a dalších významných hostů.

       Pořadatelem koncertu byli Základní umělecká škola Josefa Slavíka Hořovice s ředitelem BcA. Jakubem Albrechtem a SR 2000 s.r.o. v čele s Renatou Schumovou. Historický klavír Antonín Petrof z 19. Století připravil Ing. Miroslav Heger.

 

Článek z Hořovického Měšťanu, 9.vydání 2013

Poznámka: Při kliknutí na článek si jej budete moci do detailu přečíst.

—————

Zpět


 
Kontakt            

Palackého náměstí 253/4
268 01 Hořovice
+420 311 512 036
ePodatelna: zupbe@kr-s.cz
Datová schránka-ID: afjxinc